Basnicky.sk

Hle, jak vánek tiše si o ní zvoní,
když bílé víno zas v křišťálu šumí -
nebo to struny snad zpívají si o ní?
Čí hlas to dnes tak měkce znít umí?
Ten hlas jde ze rtů Tvých vlhkých,
Neb teplou dlaň tisknul jsem na tvář -
když ve slovech mých něžných, sladkých
se topila hnědých Tvých očí zář.
A z ní zrodila se zas ta ona veliká,
tak veliká, o jaké jen básník umí snít -
z níž i poledního slunce zář zaniká
a hukot vodopádů přestává znít.
Z níž v básně se promění staré snáře,
a našimi hvozdy zavoní pustá prerie -
a smutný Budha z ní změní své tváře,
až v borech zašumí to "Marie - Marie