Basnicky.sk

každý se svým pólem
už nekráčíme spolem
spěcháme po povrchu hlubokého
sněhu příliš ztěžka
zachytávám něhu

stále stejní otroci svých gravitací

nejsme
v modré obloze peřím nadnášeni ptáci
horký dech se na povrchu země ztrácí
už není čas

málem se mi zdálo, že nad námi sa opět chumelí
jak minulou neděli
když jsme celkem nazí v sobě leželi
ne
dnes si jenom vánek hraje s jemným prachem na keří
dnes ostaly nám jenom dveře u dveří
ticho okupuje krky lačně

Petře,
já čekala tě v záři slnka, v mračně, v stínu
já nechtěla jsem nalézt žádnou jinou
stopu
v únoru ni v říjnu
já nevím zda leží ještě někde místo pro mou
atmosféru
když pokaždé se s loučma peru
a v dešti se pak trasu chladem

každým pádem
ocitám se znovu
v sněhu -

jak odlišně štípe mráz
když je člověk
jenom
raz