Basnicky.sk

Písmena, jak kapky rosy,
o tvé city vroucně prosí,
V těle třas a v uších tóny,
Přileť ke mně, do mé zóny!

Otazníky jako hadi,
tobě mé dotyky vadí?
Polibek jak tečka za větou,
toužím být jen tvá, být tvou.

Já se ptám. Kde srdce bloudí?
Ptám se; Proč jsou lidé hloupí?
Proč pouhý dopis sbližuje nás,
proč místo něhy mám jen tvůj vzkaz?

Proč na podzim padá listí,
a proč je v létě slunce žár,
proč je tolik klamných vizí?
Na to se ptám...

Slova psaná brkem černým,
slova psaná písmem věrným.
Slova do srdce zarytá,
slova jak voda rozlitá.

Slova jak prasklá baňka ze skla,
slova jak duše, co na dně klesla.
Citíš z papíru vůni moji?
Cítíš motýlky? Hudba pojí...

Melodie utichá,
jen cinkot už zní do ticha...
Svůj dopis, který neodešlu,
ten dopis, co vlastní moji zpověď,
tobě, co žiješ jenom v mém snu,
ty, co mé srdce jsi získat doved...