Basnicky.sk

Svita..a ja se probouzim.
Po noci probdele,dik cernocernym snum.
Svita..sluncem Te okouzlim,
tabulka okenni propadne davnym dnum.
Zamzouras ocima...
Ocima modryma...
Tak,jak to umis jenom Ty!
Vzdyt vis,nedelej drahoty.
A zase je tu novy den.
Obleknes kabat,vyjdes ven.
Zbavis se utlacujicich sten.
A mijis alej,kmen co kmen.
Jdes dal a dal,jen cestou svou
a slzy lepi se jak jil.
"Tak neplac,Broucku!"
Reknu potichoucku,
ze zivot nas je pouhou hrou.
A smrt je vecny cil.