Basnicky.sk

Oblohou se snáší bílé pírko,
co tiše usedá na jezírko,
je to posel smutných andelských tvárí,
které slzami do tmavé noci zárí.
Všimne si nekdo nebohého pírka?
Vždyt pro jeho záchranu stací jen chvilka!
Nevideno, neslyšeno však mizí kdesi v dáli,
kde každé slovo hluboce pálí.
Prichází a rychle se vrací.
Láska mizí ze srdcí lidí
boure bourí a pírko se ztrácí,
smutek a bolest se vrací,
všechnu jejich bolest andelé vidí.
Proto horce a hluboce plácí,
vždyt nad osudem lidí se tmave mrací.
Prijmout lásku za spolecnici svou,
bylo by jednou jejich záchranou...