anjeliksmrti
nezapomenu
Na rozhrání srdce, tam pomalu mokre i suše
stékají slzy mé do pruzracné túne
a kolem se rozprostírá vábivá vune...
Nikdy nezapomenu na tohle stýskání,
které mi prineslo jen a jen získaní.
Získaní, v nemž najdu svou vnitrní schránku,
promením vichrici do letního vánku.
Bolí to, jako když ztratíš všechno, co máš,
jako když odchází to, pro co všeho se vzdáš.
Jenže tahle bolest ti dá tolik síly,
se kterou vyhraješ a vždycky dojde k cíli.
Slunce najednou prozárí každý tvuj pocit,
objevíš slunecní paprsky uprostred noci.
Není tohle výhra nejvetší na svete?
Když najednou cítíš se krásne na téhle planete?
Po tolika zklamáních, po tolika zradách,
když najdeš to, do ceho clovek nadeji vkládá.
Tomu se nevyrovná vubec nic,
já nezapomenu a budu si prát stále víc.
Básnička je vložená v kategórii Zaľúbené
Počet zobrazení básne 1301
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti