kazdou noc mi steny septaji o mem zapomelem uz zcernalem zlate ...
spim nebo snim?
retezy omotane kolem rukou a nohou,
nemohu vstat a jit strasit smich kolem stojicich...
ten ukrutny smich me dela mensi nez mravence...
citim to zahanbeni neboli i ponizeni?
sen nebo sneni mi neda spat!
steny si pokracuji a daruji mi usmev jako ty loutky...
kdy to pride?kdy pride ten vitr co vse obrati vzhuru nohama?
ptam se zrcadel, ptam se i sten..
stojim pred sebou samou a jen snim, snim tak tezce az slabnu...
slabnu tak rychle za tak kratky cas...
pot krutosti, pot bolesti, pot stesti ..
me telo krvaci..krvaci radosti..
krvaci odvaznosti, krvaci hrdosti...
rany utrzeny jsou hrde usazene..
netusic ani jak..ale dostati li sve...sve opovrhovane..
vznasejic se do vysin a ukazati svou ladnost se silou padajicich balvanu..
ticho..je najednou ticho..smejici se tvare utichly..steny zustaly nehybne a teple...
stojici uprostred dokalicen z venku ale ve vnitr osvobozen..
pomalu chapu zmysl sneni...
ziju...
Dátum vloženia 7. 2. 2013 01:06Lilien 
Sneny sen
Básnička je vložená v kategórii Ostatné
Počet zobrazení básne 1747
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora


Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti