Dítě, dotkni se mě naposled.
Ty jen stojíš, seš jak led.
Odvrátíš se, jdeš pryč.
Od společnýho bytu vracíš mi klíč.
Klečím, čekám, s hlavou sklonénou.
Bez lží, s láskou, s Tvojí ozvěnou.
Bereš mi sny, touhy, přání,
v zrcadle vidím už jenom tvé zdání.
Stíny se v oparu vznáší jak mračna,
Tvé city jsou v dálce, láska je vláčna.
Naše těla se už nespojí, myšlenky taky ne.
Naposled Tě prosím.
Obejmi mě!
Dátum vloženia 3. 11. 2012 19:43Livus
Dotkni se mě naposled
Básnička je vložená v kategórii Smutné
Počet zobrazení básne 1387
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti