Má vílo, má touho, moje snění,
mé zvrácené rozptýlení.
Jen ležet obdařen nahotou těl.
A hyeny ať se smějí!
Vás miluji, nemohu jinak,
jen dát jim to potěšení
ubohou duši rozervat.
Tak žerte!
I do skonání světa,
snad spomínat mám na ty krásná léta?!
Ať raději zvony bijí naposled
šibenice zdá se být nadohled...
Tak žerte!
svorka prokletá,
zlomte už mé kosti
nacpěte svá břicha do sytosti...
Prosím, žerte....
Dátum vloženia 17. 1. 2011 12:10MarkizDeSade
Markýz
Básnička je vložená v kategórii Cudzojazyčné
Počet zobrazení básne 2662
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti