Čas, když s nocí střída se den
já zvlétl k výšinám a snad i padnul jsem,
ba očaren iluzí mé můzy?
Závojem rosy prorostlá tráva
kde jedinou perinou se stává.
A já i můj anděl s křídlemi zvlétame zas,
s orlama hladit oblaků náruč,
až zazhlídnu svůj prastarý strom,
tam usednu na konár svůj.
S předkama mými probudím píseň,
že v živote mém místo má i tíseň?!
Ale já s radostí lásce naslouchám...
A ty má vílo tanči, až ůnavou padneš
jen lehnu si ty usedneš, tvé dlaně na prsou
na perutích divých husí ať nás povezou...
Dátum vloženia 17. 1. 2011 12:02MarkizDeSade
Galadriel
Básnička je vložená v kategórii Cudzojazyčné
Počet zobrazení básne 2804
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti
Komentáre k básničke
- papilio_ulisses
vcelku sa mi to páči. ale ta posledná sloha je trošku slabšia..., môj názor.
17. 1. 2011 12:24 - gala
som zasiahnutá .. tak nekomentujem) len vzdychám
24. 1. 2011 21:44