Růže sypem ze svých dlaní, smrt se nad tvou truhli kláni.
Slepá smrt hlavu zvedá a má mysl cestu hledá.
Pláč húsli do mých uši doléha a krev z kytarové struny na zem dopadá.
Anďel s ďáblem zdílej jednou duši, no zatím ,to nikdo netuší.
Klopkajíci prsty o dřevěný stůl medová slza stékající přes včelí úl.
Tvé oči hanebný svět uz neni tak barevný.
Netopýrům srdce tvé sluší co myslíš, temnota te zkouší ?
Ďábel mrtvý rodí se z hlbýn své skrýše,nebe na něj kouká a tváří se tiše.
I když jedna duše byly anděl zradil ji v tu nejzranitelnější chvíli.
Najednou vypadá všechno jinak a i ty dobré věci mohou se otočit a proklínat.
V tichu žádám,... na zemi klečím, v duchu proti tobě svědčím.
Své ruce k sobě spájim a bibli svými slzy pálim.
Ruce spojená, bible spálena a mé oči ponárejíci se do temna.
V temném světle kabát můj splíva a v mých rukách vrána umíra.
Vrána v rukách na prach se mění a její peří odléta do černé zemi.
Další vrána křídla své trízni, posledním dechem srdce sve vězní.
Smečka vlků na mě číhá a své zuby do mrtvých vran pomalu zaríva.
Jejich zuby plné zloby a krev vrán, tlamu jejich zdobí.
Kosti vrán na zemi leží a peří jejich dopadá k malé temné věži.
Zrak můj upírá se na ni, strach opadl a já rozhodl se, vylézt na ni.
Lesy duchů, bažiny strachu, řeka hadů a obloha plná dravých ptáků.
Stromy svou výškou se pýši a elfů pláč až draci do doupěte slyší.
Chodník z kůže hadů nad propasti tyčí se ,pavouči nití obalen končí se.
Před pavuči nití stojím, hadí krví ruce polévam a jejich zuby pod kůži zarývám.
Z kostí vrán pletem klíč, svou krví zdobíme jej, zlo se otáčí a posílá mě pryč.
Tlama plná zubů na mě se dívá, chodník mizí a za mnou jen velká díra.
Hlasitě se směje, duši mou týrá, táhne mě pryč a do věži zavírá.
Své nehty do zemi zarývám, bolestně pláču protože umírám.
Ruce o truhlu přikován, hadí zuby v kůži schovan a čerstvé růže při mně vykopán.
Smrt ty růže zvedá, nadomnou se sklání a svými očami mě hlída.
Smrt slepá už dávno není, svůj cíl našla a odchází nyní.
Křičím no neslyším, mám srdce ale nic necítím, mám své ruce, ale nic nechytím a nejhorší je, že vzpomínky mám a lásku pořád cítím.
Vím, že návratu už dávno není, svou hloupost proklínám, teď zůstávám zatraceni.
Dátum vloženia 25. 11. 2010 15:11Fallen_board
Pouť zatracení
Básnička je vložená v kategórii Cudzojazyčné
Počet zobrazení básne 3028
Nahlásiť príspevok ako nevhodný obsah
Odoberať RSS kanál tohto autora
Uložit a zdieľať
Ulož si alebo zdieľaj tento príspevok v tvojej obľúbenej sociálnej sieti
Komentáre k básničke
- rohlík
same klise a gycove obrazy, privela patosu...nie vsetko co na prvy pohlad moze vyzerat poeticky aj take je
26. 11. 2010 22:13