Basnicky.sk

Kráčel jsem tou cestou a stromům se nevyhejbal,
a tehdy jsem ji uviděl...
Byla tak krásná a tak tajemná...
Jeji tělo se jen vznášelo nad květinami,
a měč neminul svůj terč...


Jakoby si tančila a poslouchala melodii větru,
a ja se musel dívat dál.
Nemohl jsem zavřít oči jak byla krásná...
a mé srdce najednou ožilo...


Pohyby prstů roztančily i nehybné kameny,
a prameny vlasů rozehřály i studenou rosu.
Ale proč měla zahalenou tvář?
Tak moc jsem ji chtěl vidět blíž...
Tak moc jsem ji chtěl schytit a tančit s ní...
Tak moc jsem chtěl pít její oheň...


Jako by se zastavil čas a ona jen nehybně stála a hleděla
do země...
A jak se nadechla jeji rudý šaty mi oslnily tvář...
a ten meč se mě nesnažil minout...


A pak jsem ji viděl blíž,
i tančil s ní a dýchal to teplo...


Odzačátku vytězstvý měla v rukou,
jeji oči byly plné vášně,smutku a touhy...
Ale tá tvář byla i tak zahalená...
Jak už byl můj osud na dosah jejího meče,
jen se usmála a lehce mi prošla prstami po rtech...
a zmyzela jako ryhchlý vítr...


Od té noci chodím tam kde se mi zastavil dech,
a jen sním abych ji opět spatřil jak tančí s mečem v ruce...