Basnicky.sk

Když jsem mladým chlapcem byl,
často jsem přelézal školní plot,
abych si jen tak v klidu zakouřil,
i když mi párkrát řádně teklo do bot.

Strach před školníkem, před učiteli,
skrýval jsem sám ve své duši,
povídal jsem si jen s mými přáteli,
od facek rodičů boleli mě uši.

Mladým harantům je kázně třeba!
řikali všichni dospělí kolem mě.
Musíš se učit ať si vyděláš na chleba!
Má hruď však skrývala srdce plamenné.

Každým dnem poznáme něco nové
holky a city, všechno to hýbe námi,
Nejlíp nám rozumí jen naši přátelé,
již nehledáme kryt pod křídly naší mámy...

Teď když mladík mění se v muže,
city jsou silné, čas náhlí se vpřed
Věc dobrá se na zlou měnit může
a naopak, kdo se ve mě vyzná teď?

Ja tě mám rád, ty taky máš mě ráda,
možná teď točí se jinak se mnou svět.
Až jednou pak čas ohne má záda,
svým vnoučatům tohle budu vyprávět...

Svět odjakživa patřil nám a ne my jemu,
žít život naplno, nemyslet na včera
Nikdy se nesklánět nad tu černou jámu
do které ulehnem, kde bolest vyvěrá.

Vyrostl jsem, život jde dál, pracuji už,
přemýšlím víc, na čele leskne se mi pot,
nevím, či jsem rád že jsem už vlastně muž,
nevím, jestli najdu sílu přelézt školní plot...