Basnicky.sk

Poznal jsem krásnou slečnu,
když odvážil jsem se, že začnu.
Avšak jaké bylo zděšení,
náhle opadlo mé těšení.

Ta dívka ve svém srdci lásku jiného si nosí,
mě to, ale nevadí já šel bych k ní i bosí.
Nesl bych ji bos a v dešti největší z darů,
zrazuje mě hodně mých nezdarů.

Lásku co v srdci pro ni mám,
zůstanu v temném domě navždy sám.
Uzamčen petlicí na tisíc západů,
nepomůže žádný z mých nápadů.

Je princezna z mých tajných snů,
a nádherná panna ze všedních dnů.
Je jako Eva před vyhnáním z ráje,
nebo snad Penelopa z řecké báje.

Je krásnější než Apollónův vůz,
a nejkrásnější ze všech múz.
Její úsměv je pro mě jako odměna,
snad by mě zachránila proměna.

Proměna v něco co nemá pocity,
nic nedokáže zastavit mé city.
Snad jen kdyby to skončilo,
nic lepšího pro mě by nebylo.

Tajně doufám, avšak nikomu nepřeji,
touhle myšlenkou se alespoň zahřeji.
V místnosti o čtyřech stěnách,
já ve strašných proměnách.